PRVNÍ HOŘE - Achtung, Sultan!
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Je trošku paradox, že se s „královnou progresivního rocku“ setkáváme zároveň nad první a poslední řadovou deskou, když mezi oběma proběhlo dlouhých sedm let a zpěvačka si stačila vybrat skvělé momenty převážně na čtvrté "Královně oceánu" a následujících "Tajemstvích astrologie". Naskýtá se nám tak ovšem možnost srovnání jakým směrem se vyvíjela kariéra této bezesporu zajímavé vokalistky, jak kreativním zůstává její životní i profesní partner, klávesista Erik Norlander a jak dlouhá byla vývojová cesta jejich hudební štrapáce.
A nikterak daleko se za nimi trmácet nemusíme, protože defacto po celou doby své kariéry se dvojice drží osvědčených postupů, zaběhaných a vyzkoušených už na prvních albech, k dokonalosti posouvaných pouze milimetrovými pravítky. Novinka jde ovšem ještě dál v tom, že nepřináší zhola nic neslyšeného. Skladatelské formulky opakují již vyřčené, navíc ani silné melodie, takto jediná záchrana tuctovosti, téměř neslyšet. A na to jsme v minulosti nebyli vůbec zvyklí. Celá deska vyznívá vyčpěle, bezzubě, jako by jí chyběla energie, jako by nahrávání všechny znudilo. Žije a pracuje snad jen ženský hlas, charakteristicky zabarvený, ve hloubce klidný, ve výškách jistý a naléhavý.
Klidné intro nás uvede do děje "Heorotu" a plynule naváže na titulní kompozici nesoucí se v klasickém střednětempém duchu a disponující slušným refrénem, při kterém si ale neustále říkáte, na které desce jsem já tohle už od nich slyšel? A podobné pocity deja-vu vás neopustí po celou dobu dalšího poslechu - při rozjuchané dvojce "Encore", stavící na kytarové melodii a zasekávaném klavíru, při baladické "Before You Go" (snad alespoň ta je vcelku vydařená), akustické "The Nightingale", vypalovačce "The Beast Within You", uslzeném monumentu "Tears Of Babylon"… a tak dále, a tak podobně. Úplným šlápnutím do kravského lejna pak zůstává zařazení „klasického“ Montéra z kvartýru, tady pod názvem "Time To Say Goodbye". Uslazený a kýčovitý pokus, byť s kytarovými riffy a pochodovým tempem v závěru, tady nezachrání ani srdcerváč Mark Boals (RING OF FIRE, ex-Y.MALMSTEEN) jako pěvecký kolega.
Shrnuto, podtrženo, sečteno - LANA LANE nám vyšuměla do éteru. Kvalitní vokál sám samojediný nemůže spasit žádné dílko, to bychom měli všude tisíce geniálních alb popových zpěvaček. Cesta ven z bludného kruhu by zřejmě mohla vést přes angažmá nových spolupracovníků, případně změnu autorských postupů. Otázkou ovšem zůstává, stojí-li o jakoukoliv inovaci hlavní protagonisté této recenze, případně jejich fanoušci či vydávající firma…?
Už i LANA LANE se nám začíná nepříjemně opakovat. Klasický příběh stále stejného teamu spolupracovníků, totožných hudebních postupů, možná i únavy. V případě této pracovité zpěvačky to BOHUŽEL bolí o to více.
6 / 10
Lana Lane
- zpěv a sbor
Erik Norlander
- klávesy
Mark McCrite
- akustické, doprovodné a sólo kytary, sbor
Neil Citron
- sólové a rytmické kytary
Don Schiff
- n/s stick basa
Vinny Appice
- bubny
a hafo dalších hostů
-
1. Redemption Part I
2. Project Shangri-La
3. Before You Go
4. The Nightingale
5. The Beast Within You
6. Tears Of Babylon
7. Ebbtide
8. (Life Is) Only A Dream
9. Time To Say Goodbye
10. Redemption Part II
11. Romeo And Juliet (Bonustrack)
12. Encore
Project Shangri-La (2002)
Love Is An Illusion (Special Edition) (2001)
Ballad Collection (Special Edition) (2000)
Ballad Collection II. (2000)
Secrets Of Astrology (2000)
The Best Of Lana Lane 1995 – 1999 (1999)
Echoes From The Ocean (EP) (1999)
Queen Of The Ocean (1999)
Ballad Collection (1998)
Love Is An Illusion (Version 98) (1998)
Live in Japan (1998)
Echoes From The Garden (EP) (1998)
Garden Of The Moon (1998)
Curious Goods (1996)
Love Is An Illusion (1995)
Vydáno: 2002
Vydavatel: Limb Music/SPV
Stopáž: 60:57
Produkce: Erik Norlander
Studio: The Mothership, Hollywood a The Walden West
-bez slovního hodnocení-
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Atmosférický black metal / post-metal. Hodně odlehčená produkce plná vybrnkávaček, náladových pasáží a košatých atmosférických vsuvek. Zuby se moc necení, možná občas mléčné jedničky. Příjemný poslech, vyloženou hitovku však na "Succumb" nenajdete.
Šíleně plodný oneman projekt, Aaron Edge se utrhl ze řetězu s sází jednu desku za druhou. "Agglomeration" je třetí z letošních již pěti alb. A překvapivě to drží slušnou kvalitu. Pokud tedy máte rádi dusivý sludge doom s výbuchy disonantního šílenství.
Hulváti z Jura sú takí naši DARKTHRONE: o pol generácie mladší a s koreňmi v grinde miesto blacku, no doživotne verní metalovej klasike (s čoraz hrubším zvukom). „Kromaňon“ a „Abeceda nenávistí“ sa zapíšu do zlatého fondu. Zbytok asi nie, čo vôbec nevadí.
Oproti EP "God Made Me An Animal" ubral Greg Puciato (ex-THE DILLINGER ESCAPE PLAN), ale i skupina jako celek, na nekompromisnosti, objevují se více i zpěvné a melodické polohy, nicméně je to stále hodně nasraný a uřvaný post-hardcore té nejvyšší kvality.
Strhující rozsáhlé kompozice, které buď zcela pohltí, nebo unudí. Já se hlásím k první možnosti. Je to jako snové divadlo severského death metalu. Za mě je to zatím rozhodně jedna z nejzajímavějších desek letošního roku.
Singl „Winter Storm Vigilantes“ je povedená záležitost, která byla slibnou návnadou na nové album. Velká očekávání byla nakonec zbytečná. S trochou dobré vůle se na albu najdou dvě další slušné skladby, jinak je to stále ten samý a nenápaditý kolovrátek.